Jako malou mne jednoho večera před usnutím přepadl strach ze smrti. Přestože je to již několik desítek let, vybavuji si přesně, jak jsem se cítila. Bylo mi šest let. Vše se odehrálo v neděli večer. Cítila jsem silnou obavu. Hlavou mi běžely myšlenky, že jednoho dne bude zkrátka konec. Tedy jen tma a nic víc. Budu ležet pod zemí a nic jiného nebude. Nade mnou bude dál běžet život, ale již beze mne. Velice mne to vyděsilo. Říkala jsem si, jak se s něčím takovým dokážu vyrovnat? Toho večera jsem si slíbila, že najdu odpovědi, které potřebuji pro klid duše znát.
Druhý den ráno jsem se zeptala svého okolí, co je po smrti? Jak vše pobíhá? Kam se odchází? Zda je opravdu jen tma a nic víc? Jak se s tím vyrovnat? Nikdo mi nebyl schopen poskytnout uspokojující vysvětlení. Debata se odsunula s tím, že není vhodné, abych to nyní řešila. Má duše ale dál toužila po odpovědích.
První velké zklidnění do mého života přinesla kniha “Život po životě” od autora Raymonda Moodyho. Poprvé u nás vyšla pár let po revoluci v mých zhruba osmi letech. Přestože se v naší rodině příliš nečetlo, díky doporučení známých se tato kniha objevila i na našem stole. I když jsem samozřejmě v útlém věku nebyla schopna zcela pochopit všechny myšlenky, kterým se dílo věnuje, dostalo se mi prvních odpovědí. Do mé duše vstoupil klid.
Od té doby jsem cítila silné vedení, že bych měla ve svém okolí otevřeně hovořit o tom, že život smrtí nekončí. Duše žije dál. Rodina nad mými výroky kroutila hlavou. Prý udělám nejlépe, pokud se příliš o těchto věcech nebudu šířit dál. Cítila jsem však, že je to přirozené, byla jsem s těmito informacemi vnitřně v souznění a díky nim se v mém nitru uvolnil strach ze smrti. Přestala jsem se bát. Není tma, pusto a prázdno.
Prvního důkazu se mi dostalo ve vlastní rodině, kdy mě přišel navštívit zemřelý příbuzný. Předal mi zprávu, že je již dobře. Nikdy prý nebyl šťastnější. Ještě před touto návštěvou, která proběhla ve snu, jsem cítila, že budu navštívena z druhého břehu. Stalo se. Byl to živý zážitek, ze kterého jsem se probudila. Pamatuji si jej dodnes.
SMRTÍ ŽIVOT NEKONČÍ
Druhého důkazu se mi dostalo, když zemřel můj děda. Bylo mi tehdy přes 20 let. V noci, kdy odešel, jsem byla probuzena, když se přišel rozloučit. Hodiny ukazovaly půl jedné v noci. Byla jsem tehdy rozmrzelá, že mě někdo budí, protože jsem měla druhý den pracovně velmi náročný. Cítila jsem, že se něco děje. Situaci jsem ale odbyla s tím, že potřebuji spát. Až později mi došlo, kdo a proč za mnou přišel. Z úmrtního listu jsem se dočetla hodinu, kdy dědeček odešel. Bylo to přesně v půl jedné v noci. Od té doby byl se mnou v kontaktu vícekrát. Přišel za mou například do snu, podívat se, jak se mi daří.
NA DUŠIČKY SE V NEBI OSLAVUJE
Dědeček zemřel v lednu. Téhož roku na Dušičky se mi dostalo speciálního zážitku, který si dodnes pamatuji živě, jako by to bylo včera. Odchod dědečka jsem nesla špatně. Bylo to mé první setkání se smrtí někoho opravdu blízkého. 2. listopadu jsem na dědečka myslela, zapalovala jsem mu svíčky. O následující noci během snu za mnou duše dědečka přišla a vzala mne do Univerza, kde se oslavoval život, duchovní forma života, energické bytí. Všude byl slyšet smích, radost, láskyplnost. Energie byly tak živé a oslavné. Byl to silný prožitek.
Podivovala jsem se atmosféře, která v Univerzu panuje. Nikde žádný pláč, smutek či bolest, jen láska, radost a oslava. Bylo mi umožněno pobýt v Univerzu jen pár vteřin. Získala jsem tím od svého dědečka velký dárek. Našla jsem odpověď na mou otázku, co je po smrti.
Neuvádím tímto návod, abyste do Univerza předčasně pospíchali. Vše má svůj čas. Do této sféry se dostávají duše, které odešly přirozeně, když nastal jejich čas. A také ty, které naplnily svá poslání. Spojujte se se svou duší v pozemské rovině, ptejte se své intuice, jaký má váš pozemský pobyt smysl? Jaké je poslání vaší duše a z jakého důvody jste tady? Kráčíte po své cestě svobodně, sami za sebe. Máte mnoho pomocníků – v andělském světě i v pozemském.
ANDĚLSKÁ POŠTA DORUČUJE ZPRÁVY DO NEBE
V těchto dnech můžete napsat dopis těm, kteří již nejsou v pozemské rovině a vrátili se domů, do Univerza. Váš dopis bude předán. O vše se postará archanděl Jeremiel. Je průvodcem zemřelých duší, pomáhá jim s rekapitulací jejich života a ohlédnutím zpět za tím, jaký dopad měla jejich rozhodnutí na jejich život i na okolí. Pečuje o duše, které přešly po smrti přes práh Univerza. Nově příchozí duše doprovází archanděl Azrael, který je předává do péče archanděla Raziela.
Vzpomeňte na milované, kteří již nejsou v pozemské rovině. Napište jim dopis. Sdělte vše, co máte na srdci. Podepište se a připište vzkaz pro archanděla Raziela: “Milý Razieli, prosím o doručení nebeskou poštou k duši…” a následně sdělte jméno, datum narození a datum úmrtí. Dopis poté roztrhejte a zahoďte. Tím se energicky aktivuje doručení do nebe. Dopis nemusíte pálit nebo nechat například zamrazit. Stačí roztrhat a zahodit. Věřte, že bude doručen.
Nečekejte odpověď. Mnohdy vás mrzí a stěžujete si, že za vámi do snů zemřelí nechodí. Není to z toho důvodu, že by se na vás zlobili nebo vás neměli rádi. Žádná duše v Univerzu se zlobit ani nedokáže. Je obklopena láskyplnou energií a vždy touží po odpuštění. Není spojena s kritikou či vztekem. Důvodů, proč nevnímáte spojení se zemřelou osobou, může být mnoho. Nejste například připraveni unést toto setkání. Může vás blokovat přílišný smutek, nebo naopak přílišná touha po setkání. Je možné, že po kontaktu netouží druhá strana. Se zemřelou osobou jste se dokonce ve snu mohli setkat, pouze si to nepamatujete.
Pro některé duše byl pozemský život příliš náročný, chtějí jen mít klid. Proto si takové situace neberte nijak osobně. Jak nás učí andělé, vždy respektujte osobní právo volby. Ať už za života, či po smrti. Nelpěte na setkání či znameních. Jak můžu osobně potvrdit, přicházejí přirozeně a sama od sebe.